Jmenovitý proud pojistkového prvku se nerovná jmenovitému proudu samotné pojistky. Jmenovitý proud pojistkového prvku se volí na základě zatěžovacího proudu chráněného zařízení, přičemž jmenovitý proud pojistky by měl být větší než jmenovitý proud pojistkového prvku, stanovený ve spojení s hlavním elektrickým zařízením.
Pojistka se skládá hlavně ze tří částí: pojistkového prvku, pouzdra a držáku. Pojistkový prvek je klíčovou součástí, která řídí vlastnosti pojistky. Materiál, velikost a tvar pojistkového prvku určují vlastnosti pojistky. Materiály tavitelných prvků se dělí do dvou kategorií: nízký-bod tání-a vysoký-bod tání-. Materiály s nízkým-bodem tání-, jako je olovo a slitiny olova, mají nízké body tání a snadno se taví. Vzhledem k jejich vysokému měrnému odporu je velikost průřezu pojistkového prvku větší, což má za následek větší produkci kovových par během tavení. Jsou vhodné pouze pro pojistky s nízkou vypínací schopností. Materiály s vysokým-bodem tání-, jako je měď a stříbro, mají vysoké body tání a nelze je snadno roztavit. Vzhledem k jejich nízkému měrnému odporu však mohou být vyrobeny s menšími -velikosti průřezu než tavné tavné prvky s nízkým -bodem tavení{19}}, které při tavení produkují méně kovových par. Jsou vhodné pro pojistky s vysokou vypínací schopností. Tvar pojistkového prvku se dělí na dva typy: vláknitý a proužkový{22}}tvar. Změna tvaru průřezu-může výrazně změnit tavné charakteristiky pojistky. Pojistky mají různé charakteristiky pojistek, aby vyhovovaly potřebám různých typů chráněných objektů.
